O strachu, lhostejnosti i naději, aneb koronavirus kam se podíváš…

Na slovo „Koronavirus“ už začínám být alergická. A to nesleduji televizi, takže nečelím tolika informacím, jako lidé, kteří se dívají třeba na zprávy. Ale ono si stačí zapnout internetový prohlížeč a už je to tam… Facebook je toho taky plný… Jak to tak vypadá, tak půlka národa se pose.e strachy a druhá počůrá smíchy, páč buď vidíte zprávy, které šíří paniku, nebo vtipy, které to zase zlehčují. Nic moc mezi.

No, takže jo, je toho všude plno, tak proč s tím otravuju ještě i já, co? Vlastně jsem se tomu dlouho bránila, ale tak nějak cítím potřebu vyjádřit svůj názor. Myslím totiž, že svět ten „mezi“ názor potřebuje.

Když se virus objevil v Číně, vůbec jsem na to nereagovala. Dlouho jsem to vlastně ani neregistrovala. No ale, když už se to objevovalo čím dál častěji a všude, tak už jsem se teda začala trochu zajímat, o co že to vlastně jde. Nebo zajímat – spíš jsem si potřebovala ověřit fakta, která potvrzovala to, co jsem si myslela… že to není tak tragické, jak některá média prezentují.

Strach nebo lhostejnost?

Chvíli už jsem si začínala myslet, že kdo chytne koronu, začnou mu zaživa odpadávat končetiny, nebo mu to rozežere vnitřnosti. Jdete po ulici a odpadnete. Umřete. Do minuty. Moc médií je opravdu neskutečná. Emoce strachu se šíří mnohem víc, než celý virus… a je mnohem nebezpečnější.

Objevují se i různé konspirační teorie, kdo to vyvinul, proč to vypustil, kdo na tom vydělá, kdo na tom prodělá, jak dopadne ekonomika, čí je to byznys… Na to teda fakt odpověď nemám. Vlastně je mi to i docela jedno, protože k čemu by nám bylo, kdybychom věděli, kdo za to může…? Jednou je to venku a teď jen musíme reagovat na situaci.

Jaká ta reakce bude, záleží na každém z nás. Můžeme přiživovat strach ve společnosti, rozvíjet ty konspirační teorie, dávat tomu šílenou pozornost, která nás přivede do stresu a ochromí nás tak, že radši naběhneme v rouškách do supermarketu, vykoupíme všechny trvanlivé potraviny, abychom měli co jíst, až to na nás přijde… Nebo taky můžeme být lhostejní, sbalit si věci a jet do Itálie lyžovat, protože nám se přece nemůže nic stát.

Já se přiznám, že jsem se tak nějak přikláněla k té druhé kategorii. Vůbec jsem to neřešila, bylo mi to jedno, a moc jsem nechápala, proč lidi ruší cesty do zahraničí. Mladý a zdravý člověk se přece nemusí ničeho bát, že jo. Když se nakazí, tak se taky uzdraví. No jo, jenže pak mi došlo, že to je sice hezké, ale když to ty lidi přivezou a roznesou to v okolí, že to asi taky není zrovna okej.

Zodpovědnost

Na světě totiž nejsou jen mladí a zdraví lidé, ale taky staří a nemocní, kteří mají právo se obávat o své zdraví a těm vtipům na sociálních sítích se asi moc nesmějí. Prostě čekají, co bude. Možná se strachují, což jim v této situaci moc nepomůže, protože když se bojíme, naše obranyschopnost je ještě oslabenější než před tím. Jenže to asi není moc easy, nebát se, když máte třeba po chemoterapii imunitu úplně v háji, že?

Takže co teď s tím? Bylo by fajn si zachovat zdravý selský rozum a nepanikařit, to zcela určitě. Ty vykoupené obchody opravdu o něčem svědčí. Hlavně o tom, že se tak snadno necháme médii zmanipulovat, až to pěkné není. Zároveň ale zkusme nebýt lhostejní ke svému okolí. Fakt musíme jezdit do těch rizikových oblastí, zrovna teď? Na to si odpovězte sami…

Když už teda ale nutně chceme nakupovat nějaké zásoby, neměly by to být radši účinné doplňky stravy, které nám podpoří imunitu, než tuny mouky, těstovin a rýže? Nebo snad roušky, které nám k ničemu nejsou a potřebným chybí? Nad tím opravdu zůstává rozum stát. Oblblí a zpanikaření lidé se snaží pro sebe něco udělat tímto způsobem.

Přitom ano, teď je ta nejlepší doba, začít dělat něco pro sebe a své zdraví, pokud máme pocit, že jsme oslabení. Jezme hodně ovoce a zeleniny, říká se všude možně, ovšem, nejsem si tak úplně jistá, jestli ovoce a zelenina ze supermarketů, je opravdu ta správná volba, při jejich sterilitě…

Zdravý rozum

Nuž, podle mě, je hlavně velmi důležité, zachovat si zdravou psychiku. Pokud si někdo sežene ty nejlepší výživové doplňky a bude se s nimi ládovat s myšlenkou na to, že to jí proto, neboť se šíleně bojí toho koronaviru, tak to není zrovna efektivní způsob, jak se ochránit. Pořád je tam totiž ta negativní emoce a ta nás opravdu hodně ovlivňuje.

Má rada zní – buďme si vědomi toho, že tady něco je, pečujme o sebe… ale proto, že se máme rádi a ne proto, že se něčeho bojíme. Užívejme si život jako doteď, nezůstávejme v bublině strachu… Máte-li sžíravý pocit, že s příchodem viru přichází i konec světa, tak si odpovězte na otázku…

Fakt chcete sedět u TV nebo u PC a kontrolovat, kolik lidí už je nakažených a kolik mrtvých? Není ten vir teda spíš důvodem k tomu, radovat se a užívat si života, dokud jsme živí a zdraví, když si teda myslíme, že všichni umřeme? Zkuste se nad tím zamyslet… Já myslím, že to je docela zajímavá myšlenka…

Naděje…

Dobrá zpráva ale je, že zcela dozajista všichni neumřeme. Nebo jasný, jednou jo, ale všecko má svůj čas… Chci však říct, že tady existuje něco, co může pomoct těm, co to potřebují… Té ohrožené skupině, která se právem obává o své zdraví. Tím myslím starší osoby, chronicky nemocné a jinak oslabené lidi.

Mluvím o Monolaurinu. Je to nový doplněk stravy, který byl vyvíjen poslední tři roky pod farmaceutickým dohledem, a možná by to ještě nějakou chvilku trvalo, ale nebyl čas ztrácet čas. Zjistilo se totiž, že je účinný právě i proti koronavirům.

Pokud byste chtěli vědět víc podrobností, nebo se chtěli něco zeptat, určo mi napište. Co budu vědět, vám povím, co nebudu vědět, zjistím a taky vám poradím, jak se k tomu dostanete za co nejvýhodnějších podmínek. Myslím, že tato reakce českých odborníků, přišla fakt v pravý čas.

Závěrem bych ráda jen zopakovala:

Tak zůstávejte ve zdraví a v lásce ❤ .

Vaše Lenka

EDIT: Než jsem článek dopsala, situace se opět změnila… zavírají se školy, zakazují se kulturní akce a nechci ani vědět, jestli budu mít zítra v obchodě co  koupit… Každopádně to, co jsem napsala platí pořád. Už ať je ta panika za námi… Btw, poslední zpráva z Číny praví, že tam už je to na ústupu, tak snad se taky brzo dočkáme…

EDIT2: Situace se mění z minuty na minutu… Jak jsem psala, že ty roušky jsou nám k ničemu, tak to beru zpět. Mohla bych to smazat a tvrdit, že jsem nikdy nic takového neřekla, ale prostě když jsem to psala, byl to můj názor. Dneska už to vidím jinak. O rouškách už se mi i zdá, takže prosím – noste je ❤.