Karavanem po Evropě… sen, kerý si tvořím

Cítili ste nekedy tak silné volání po svobodném životě, že ste měli chuť okamžitě prodat barák a nekam vypadnút bez zpáteční letenky? Nebo třeba kúpit karavan a jet… kamkoli… prostě kam vás větr zavane? Taková tá silná myšlenka, kerá vám nedá spat… Takové to volání duše… Znáte to?

Mňa to tak napadlo jednú v noci, ked sem usínala. Jo no, v najblbější dobu. V ten moment sa mi totiž tak strašně rozbušilo srdce, že zaspat bylo absolutně nemožné. Oči sem měla jak žárovky a chcela sem zbudit manžela a hned mu ten geniální nápad povykládat. No, neudělala sem to. Počkala sem do rána.

Náš velký sen

Cestovat po Evropě karavanem je náš společný sen už dlúho. Protože kúpit si letenku, nekam doletět, ubytovat sa v nejakém zařízení, gde to može a nemosí byt podle našich představ, vypadnút v moment, kedy je potřeba, aby stihli ukludit pro další lidi… to šecko prostě smrdí nejakým nalajnováním. Nečím, co má řád.

Mně upřímně řád nigdy nic moc neříkal a s děckama absolutně pozbyl významu. Si neco naplánuješ, ale dycky je šecko ináč. No a tady s tym obytňákem prostě sedneš a jedeš. Nemosíš ani vědět kam. Gde zastavíš, tam sa vyspíš. Prostě necháš věci plynút a necháš sa překvapit, kam dojedeš, koho potkáš, gde zaparkuješ, co ťa ten den čeká, jaké krásné místa objevíš. Upe vidím jak mi vlajú vlasy z okénka, ked si to představím…😄

Vizualizace je u plnění přání velice důležitá 🙂

Abych to ale nezakecala… Takže můj geniální nápad sa manželovi moc nezamlúval. Takové okamžité radikální řešení, to byl pro něho trochu šok. Jasné, chce tak žit, chce jezdit, ale chce sa mět kam vrátit. Oukej no, pro tento moment to odkládáme, ale nevzdáváme to, to bysme nebyli my. Jednú je to náš sen a sny sú přeca od teho, aby sa plnily, no né? Takže už máme plán Bééééé.

Probuzení dobrodruha

Víte, je zajímavé, že já sem dřív takové choutky vůbec neměla. Nebo sem jich v sebje tutlala, nebo co já vím, gde byly… Moc sem za mladi necestovala. Byla sem jaksi smířená s takovým tym běžným životem poštovní úřednice, s dětima ve vzdělávacích zařízeňách a zábavě enom o víkendu. Takový je přeca běžný život, nee?

Už s prvním synkem sem si ale říkala, že takto asi žit nechcu… Že to chce nejaký upgrade… Že to přeca nemože byt jediná cesta životem, kura drát. Začala sem sa otvírat jinému světu. Světu, gde je šecko možné, ked si to dovolíme. Mateřská sa ale chýlila ke konci a eště sem neměla upe jasno. Naštěstí došel druhý synek, tak sem navázala a měla tak další čas na zkoumání teho jiného světa.

Loni na podzim sa to eště velice zajímavě vykrystalizovalo, ked sme se starším mláďatem skončili v nemocnici. Chytl sa ho jakýsi prapodivný Kawasaki syndrom (což je nejaká přemrštěná imunitní reakce na předchozí prodělaný vir, ať nemosíte gůglit) a z původní konzultace v brněnské nemocnici sme sa vrátili za 10 dní.

Každá matka mi asi potvrdí, že najhorší co može vidět, je trpět její děcko. Čověk by to najrači vzal šecko na sebja. A představa, že sem nechála doma 15měsíční kojené batole, to mi též moc nepřidávalo.

Malý choroš 🙁

Dostala sem sa tehdy na emociální dno, na jakém sem snad nikedy nebyla. To zoufalství a ten pocit viny, že za to možu já… Totiž, kebych vyslyšela jeho prosby, že nechce chodit do školky, vůbec sa mu to nemoselo stat. Místo teho sem ho tam nutila, protože děcka sa přeca mosá socializovat…A nebo nemosá? Měla sem tam dost času na přemýšlaní a došla sem k závěru, že nemosá.

Dneska su za tu lekci vděčná, protože díky temu sem započala cestu k respektujícímu rodičovství a taktéž začala přemýšlat o domácím, či nejakém alternativním vzdělávání, což sa krásně slučuje s našim snem o svobodném životě na cestách.

A jak budeš jako vydělávat?

No dobře, takže děcka nebudú chodit do škole, vy nebudete chodit do práce, ale gde chceš brat peníze tvl na takové rajzování po Evropě? Si to tuším představuješ jak Hurvínek válku, děfče zlaté moravské… Též vás to napadlo?

Tož já vám řeknu tajemství. Šecko ide, ked sa chce. Pokáď máte jasnú vizi, tak sa celý vesmír začne přeskládávat tak, aby sa vám naplnila. Začne vám předhazovat různé možnosti, příležitosti, lidi, projekty,… začne vás zkúšat, esi to opravdu chcete. Vy si buď řeknete eeeee, to asi ne e totooo, já sa bójím a co si řeknú lidi… Nebo po tem chňapnete a zažijete zázraky.

Já sem po takové jedné příležitosti, kerá dává možnost vydělávát neomezené finance z jakéhokoli místa na světě, skočila. Trvalo mi sice dýl, než sem to pochopila, ale tož dobře mi tak no, mohla sem už dávno drandit v karavanu… ale né, šecko je v pořádku přesně tak, jak to je a šecko má samozřejmě správné načasování, to už dneska vím.

Mezi svojíma ❤

Možná, že zrovna aji vy řešíte právě teď neco podobného. To, že tento článek čtete, néni náhoda, to mi věřte. Náhody totiž neexistujů. Ke každému sa dostane v pravý čas přesně to, co potřebuje. Takže esi to s vama nejakým způsobem rezonuje, má to opodstatnění.

Kliknite eště tady, gde sa dovíte trochu víc o projektu, kerý mi změnil život a určo mi napište, je tam aji kontaktní formulář na e-mail aji proklik na messenger… Ráda to s vama proberu šecko osobně mezi štyřma očima, či dvaceti prstama, nebo jak nám to bude pasovat.

Moc sa na vás těším, protože to najlepší, co možeme našim dětem předat je, že možú žit tak, jak chcú a né tak, jak by sa mělo. A čím víc takových lidí na světě, tym lepší.

Vaša

Lenka z Moravy 🍇🍷