fbpx

Gdo sa bójí, sere v síni

18.4. 2021Lenka Uhrová352x0

Bylo nebylo za devatero horama a devatero řekama, v jedné dědince na nejjižnějším jihu Moravy žila děfčica, kerá chcela byt úspěšná. Tá děfčica si vysnila, že na mateřské rozjede svůj mega onlajn byznys a ostane doma už nafurt. A tak sa snažila, dělala co mohla… Absolvovala různé onlajn kurze, čučala furt na nejaké vzdělávací videa, čtla milión knížek, furt neco pléskala na fejzbuk, dělala živé vysílání, psala blog, prodávala e-booky víc či méň úspěšně a furt čekala na ten mega úspěch, kerý si vysnila.

Enomže čas utekal, synek rostl jak z vody a blížil sa konec mateřské. Nu, děfčica ale stejně zatůžila po dalším mimi, tak sa rozhodla si tů mateřsků prodlůžit. Naštěstí fšecko klaplo tak, jak mělo a dítko bylo brzo na cestě. Děfče ale nepolevilo s vidinů, že bude mět další tři roky dohnat to, co nestihla na první mateřské. Makala furt dál, pokáď jí to její obrofský břuch dovolil… Jo no, ke konci těhotenství už přes něho nemohla dočahnůt ani na klávesnicu počítaču.

Porod a přerod

A pak došlo to druhé zrození… Druhý synek… a protože byl zlatýýý a krásně spával celé dni aj noci, děfčica začala co nevidět zase pomalučky pracovat na tem sfojém snu. Ale už jí pomali začalo docházat, že mosí začat dělat neco ináč, páč ked jí to takto nešlo dofčil, tak to asi nepůjde ani teď.

Dyť to věděl aj strýček Einstein, že definica bláznovství je dělat furt dokola tů stejnů věc a očekávat iné výsledky. A tak začla špekulovat a vymýšlat a přemýšlat, až došla na to, že celů dobu, co tady neco tfořila, že to prostě nebyla ona. Jo, myšlenky sice jako měla furt stejné, ale prezentovala sa tak, aby sa mohla zalíbit fšeckym… Bála sa, aby náhodů si negdo neřekl o ní neco špatného.

Jooo, knížka Jak na sítě mi byla velkým pomocníkem.

Ked točila videa nebo live streamy na FB, byla z teho na nervy, páč mlůvila jak tele. Neuměla totiž mlůvit spisovně a mlůvit nespisovně jí došlo trapné. Tak to nejak plácala tak, že z teho stejně byla akorát nasraná, páč to nebyla ona. Furt sa mosela hlídat a přemýšlat, co a jak řéct… ale jako snažila sa, to zas sa jí mosí nechát.

Pak si uvědomila, že toto vlastně byla věc, kerů řešila od začátku svojí cesty v onlajn byznysu… esi má mlůvit jak jí zobák narůstel páč je tak přirozená, nebo sa má předělat na to, co neumí… Vybrala si velice blbě tá děfčica takto zkraja. Nu což, žádná chyba ale zkušenost.

V psaní ju to nejak neomezovalo, to jako dokázala docela aji půtavě napsat neco duchaplného, ale pak zas vyvstala otázka: „Kedže mlůvím jak mlůvím, nebude divné ked budu psat spisovně?“ No jasné že bude… zase sa budeš přetfařovat. Sice enom napůl už, ale budeš.

A prznitelka se usmívá…

No a tak došlo k temu, že děfčica sa rozhodla ze svojého hendikepu udělat přednost. Řekla si, že gdo sa bójí sere v síni a copak toto ona chce? Pfff, no jasné že nechce! Tak sa konečně začla prezentovat tak, jak je jí příjemné. Tak, jak to umí a nemosí přemýšlat co sa jak řekne spisovně. Světe div sa, zjistila, že nekerým luďom sa to dokonca aj lůbí! No a take to, že nekerým zas né, ale to vítá tak, jak to je, páč si uvědomila, že nejde sa zalůbit fšeckým. Nigdy!

Dokonca sa setkala s tym, že ju v nejakých diskuzách odsůdili za prznění češtiny – sorry děcka, ale to je moravština… „No já jsem také z Moravy a píšu spisovně.“ dověděla sa děfčica onehdá… Jak je krásně na tem světě, že sa nemosíme chovat fšici stejně, a že ked pani píše spisovně, tak že to nemosí dělat každý. Uf teda…

Aji tacoví ty lidi, co majů potřebu opravovat každému chyby v textu, tak sa ozvali… děfčica to ale chápala, neboť nebývala jiná a hrubky v textu šmahem odsuzovala. Enomže tady sa o hrubky nejedná, na to zas si jako dává veeeelký pozor.

No každopádně sa s tůto zkůšků stalo neco zajímavého. Dřív by děfčica asi byla smutná, nebo nasraná, že sa nekemu nelůbí, ale tady ne. Smála sa až sa za břuch popadala a vůbec jí z teho nebylo špatně, že sa do ní lidi navážajů. Ono sa jí totiž hafo jiných aji zastalo a říkali, že sa jim to lůbí, takže si ověřila, že je na správné cestě.

Na cestě, gde može byt sama sebů… Na cestě, gde si jí ludé fšimnů, né jak dofčil, páč byla neslaná a nemasná… Na cestě, gde ju jedni budů milovat a druzí zas nenávidět… Hlavně ale aj na cestě, gde průdí kreativita, gde je flow, gde je inspirace, gde sů nápady, gde je prostě sranda a zábava a gde za takových podmínek vzkvétá jak ona, tak aji její byznys.

Sama sebů

A jaké je ponaučení z této pohádky? No že ked člověk néni sám sebů, može sa aj na hlavu stavjat a stejně to nebude ono. Jasné, pokáď je čověk vytrvalý, nejaké záblesky úspěchu sa dostavjá, ale víc nic. Ono totiž ked čověk néni autentický, tak ho to ani nebaví. A jak to vypadá, ked ho to nebaví? No nutí sa do práce a ve výsledku to ide velice vidět.

Tož asi ste pochopili, že tá děfčica su já. Áno, těší mňa… Toto je takový zlomový článek, kerý má rozdělit dobu před a po nalezení sama sebja. Ne e, ty staré články nebudu přepisovat, obsahově souhlasím s každým písmenem… no a tú formu historicky zachovám, abych sa měla čemu smát, až budu stará.

Takže děcka, buďte sami sebů. Každý sme jedinečný originál a nigdy! opakuju – NIGDY! sa nezavděčíte fšeckým. Tak jest. Tož sa opatrujte, ostávajte ve zdraví a mějte sa jak chcete.

Vaša nová, no prakticky stará

Lenka z Moravy ❤

Jsem máma na mateřské dovolené, která se rozhodla dělat věci jinak. Pomáhám stejně naladěným ženám vybudovat plnohodnotný byznys za pár korun. Můj příběh si můžete přečíst zde >> Jsem autorka e-booku "Rozjeď svůj MLM byznys, aneb v pohodě k finanční svobodě"Více informací najdete tady>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.