Tetování s příběhem

Musím (no ani tak nemusím, ale strašně chci) se s vámi podělit o svou novou radost – čerstvé tetování 😊. Jaký máte názor na „kérky“? Vnímám, že některá část lidí je má ještě spojené s kriminálníky, jiní je zase berou jako módní doplněk… a já? Já (a jistě i mnoho dalších lidí) je vnímám jako něco, co má význam.

Nikdy bych si nenechala vytetovat něco, co s ničím nesouvisí. Vím, že jsou i lidé, kteří si vytetují obrázek jen proto, že se jim líbí a samozřejmě je za to neodsuzuju, je to věc každého. Já však potřebuju, aby to „něco“, co mi bude zdobit tělo celý život, mělo nějaký hlubší význam.

Dneska už mám tetování 3 a každé z nich má svůj příběh.

Č.1 Čínský znak na krku – v překladu prý „sen“, i když kdo ví, možná je to kung pao 😉

Tato kérka bude mít na podzim 10 let a byla moje první. Nechala jsem si ji vytetovat v USA v Denveru na památku toho, že jsem byla za velkou louží. Chtěla jsem něco hezkého a aby to mělo význam, takže je to pro mě můj šifrovaný „American dream“. Tehdy jsem se odvážila, protože jsem věděla, že mě moje mamka půl roku neviděla, takže za to nedostanu po čuni. Ukázala jsem jí to se slovy: „Aha co mám, budeš mi to prosím mazat?“ Bylo ještě čerstvé, když jsem přiletěla domů. A maminka řekla něco ve smyslu tom, že mě zabije, ale bez řeči mazala. Od té doby nemá k mým dalším tetováním výhrady 😊.

Č.2 Nápis „Carpe diem“ na klíční kosti

Jo, Carpe diem (v překladu „užívej dne“), pro někoho klišé, pro mě hluboká myšlenka. Tehdy mi táhlo na pětadvacet a během půl roku zemřeli tři dobří známí. Oproti mně byli sice starší – všichni kolem padesátky – ale na to, aby umřeli byli opravdu mladí.

První z nich byl věčný optimista, neskutečně pozitivní a vtipný člověk, kterého jsem nikdy neviděla se mračit. Měl kámoše napříč všemi generacemi a nesměl chybět na žádné místní zábavě. Jeho hlášky se v našem městě staly legendárními a myslím, že budou žít vlastním životem ještě dlouhé generace.

Třeba když mi někdo cpe motyku, že bych s ní měla snad pracovat???, hrdě hlásím: „Jak říkával František – vyhýbaj sa dlůhým dřevěným předmětom, keré sů zakončené železem“…😊 a to je jen maličký střípek z jeho nezapomenutelných bonmotů… sypal je z rukávu jeden za druhým… Bác. Najednou mrtvice a do pár měsíců konec…

Zanedlouho po něm odešel můj nejoblíbenější basketbalový trenér, který dlouho bojoval s rakovinou. Bohužel nakonec prohrál. I když při zápasech někdy dost ztrácel nervy, byl to perfektní člověk, se kterým byla sranda a kterého jsem beztrestně mohla ze hřiště poslat v afektu tam, kam se mi to zrovna hodilo… mnohdy dost peprně 😊. Přesto jsme po zápase byli vždycky kamarádi a když jsme se potkali někde v hospodě, panáky létaly vzduchem… Za jeho trénování jsem měla basket nejraději.

No a do třetice, na svátek práce, pro mě přišel největší šok, kdy umřel člověk, kterého jsem znala od malička a říkala mu „strýcu“, páč naše rodiny, ještě s dalšími rodinami, tvořili takovou velkou partu. Jezdili jsme spolu na dovolené, účastnili se různých akcí, slavili narozeniny, Silvestry, no všechno… Byl to takový kápo celé party a my mu říkali „Šerife“. Skvělý člověk. Šel na banální operaci kolene, dostal embolku a naráz nebyl. To mě fakt dostalo. Včera byl, dnes není… a tehdy jsem si ke svým 25. narozeninám nechala udělat právě tuto ozdobu, abych si připomínala, že dnešek je a zítřek už být nemusí.

Č.3 Symbol matky s dítětem nad kotníkem

Tak toto je můj nejnovější kousek do sbírky 😊. Když píšu tento článek, má ještě folii a je ušmudlaný, tak si nemyslete, že to tak bude napořád… ;). Dostala jsem ho jako dárek k jednatřicátým narozeninám. Cítila jsem neskonalou potřebu zvěčnit svou mateřskou lásku, kterou jsem v sobě s narozením syna objevila. Ani mi tak nešlo o to, nechat si vytetovat své dítě, zvěčnit si ho na tělo… nechtěla jsem ani jméno, nebo znamení, začáteční písmeno, otisk nožičky, ručičky… nic takového.

Potřebovala jsem nějak vyjádřit a znázornit ten cit. Pouto mezi mámou a dítětem. Mateřství jako takové. Proto jsem zvolila tento symbol, aby mi připomínal i ve stáří, až má kůže na kotníku nebude v takové kondici jako dnes a možná si ji budu muset rozhrnout, abych se vůbec podívala, co to tam mám, že jsem kdysi měla takový malý uzlíček, který mi obrátil život vzhůru nohama.

Samozřejmě v tom nejlepším slova smyslu. Díky němu mám jiný pohled na svět. Každý den s ním se něčemu novému učím. Chci, aby z něho vyrostl silný a zdravě sebevědomý muž, proto musím taky u sebe různé věci změnit, protože mu chci jít příkladem. Díky němu jsem se odhodlala vystoupit z řady, nedbat na to, co si lidi pomyslí, když nebudu ten normální poslušný člověk, který chodí do zaměstnání a začnu podnikat.

Jednoduše jsem za něj neskutečně vděčná, takže tetování na oslavu mateřství? Jasná volba 😉. Kamarádka se mě ptala, kolik takových malůvek si ještě hodlám udělat? Pravda je taková, že nevím. Většina lidí u jednoho tetování neskončí. Já nejsem výjimka. Ale neplánuji. Prostě, až se v mém životě zase něco neobyčejného uděje, tak si určitě něco vymyslím. Věřím, že se už bude jednat jen o pozitivní události 😊.

Líbí se vám moje tetování s příběhem? Máte něco podobného? Budu moc ráda, když se podělíte o své ozdůbky i story, co vás k nim vedlo. Jsem zvědavá 😊.

Jooo, a typická otázka – bolelo to? No, dnes trochu jo, na tom kotníku. Na klíční kosti bych to vydržela další hodinu, to bylo až příjemné, a to první si už ani nepamatuju. Jen si vzpomínám, že ten Amík, co mě tetoval říkal, že je to jako když škrábe kočka. A jo, něco na tom bude 😉.
Těším se na vaše komentáře a příběhy. Jestli se vám článek líbil, moc mě těší a klidně sdílejte dál 😊. Vřelé díky!

Vaše Lenka