Za komunistů prý bylo líp…

Nedávno jsem v jedné FB skupině narazila na diskuzi, kde se řešilo, v jaké době to probůh žijeme, jestli náhodou za komunistů nebylo líp… Až mi teda běhal mráz po zádech z toho, kolik lidí tvrdilo, že ano, bylo tehdy líp… Brrrrr.

Víte, já se narodila 2 roky před revolucí, takže nějak nemůžu soudit z vlastní zkušenosti, ale myslím, že historie toho ví dost o tom, co se tady tehdy dělo a není zas tak těžké se k tomu dopátrat, pokud to člověka zajímá. Řekla bych však, že hodně lidí se tehdy naučilo držet hubu a krok a proto se jim po té době tak trochu stýská.

Měli práci, měli byty, měli nějaké výhodné novomanželské půjčky nebo co… Fronty na banány měli taky samože, ale to není přece až tak důležité. Důležité je, že stát se o ně postaral, když byli poslušní. Koho zajímá, že za křivé slovo si člověk mohl jít sednout a že si nemohl být jistý, co může říct ani před lidma, které dobře znal?

Zdá se, že někteří na tohle už zapomněli, nebo se jich to netýkalo, protože věděli, jak se mají „správně chovat“, aby nevyčnívali. Co mě děsí snad nejvíc je to, že i lidé, kteří tu dobu nezažili si myslí, že se tehdy lidé měli líp… Kde na to asi přišli? Doufám, že jich není moc a že si to nebudou chtít zopakovat…

O čem se nemluvilo, to neexistovalo

Že prý dřív nebylo tolik rozvodů, vražd a různých trestných činů… Nebyly prý lesby, gayové, trans a jiní sexuálové… Opravdu? Nebylo to spíš tím, že nebylo tolik informačních kanálů a ty co byly, podléhaly cenzuře? Lidé že se k sobě chovali lépe… Ale proč? Kdo nás nutí se k sobě dneska chovat ošklivě?

Já myslím, že doba, která byla, akorát tak lidi naučila, že se o ně vždycky někdo postará. Teď, když mají konečně mít zodpovědnost sami za sebe a za svůj život, neumí to. Pořád čekají, že jim něco odněkud spadne, a když to tak není, tak nadávají na všechny okolo. Důležité je hlavně najít viníka, který může zrovna za ten můj zpackaný život.

Ale asi se není moc čemu divit, ten režim trval hodně dlouho, lidé zpohodlněli. Je tady totiž brutálně zakořeněný. Věřím však tomu, že i tato dnešní doba, která je pro některé tak strašně pobuřující, jednou pomine. Jednoduše se změní. Nebudeme si tolik závidět a nebudeme neustále řešit, že někdo je takový či makový a má nebo nemá to nebo ono, nebudeme ani sledovat ty katastrofické zprávy, kterými nás média krmí… Ta doba se může změnit za předpokladu, že každý s tou změnou začne u sebe. Ne u manžela, ne u rodičů, ne u sousedů, ne v práci… U sebe.

Dnes je ta nejlepší doba

Můžeme chtít změnit svět, ale nemáme právo měnit své okolí. Okolí se změní tím, že se změníme my. Pravda je taková, že dnes, je ta nejlepší doba, jaká kdy byla. Můžeme se svobodně vyjadřovat… Můžeme studovat… Mít zaměstnání, jaké chceme… Můžeme cestovat… Díky internetu se můžeme spojit s celým světem… Můžeme díky němu i svobodně podnikat… Můžeme se vzdělávat… Můžeme jednoduše, co chceme…

Už slyším ty hlasy – nemůžeme, co chceme, protože nemáme peníze, Uhrová vole, prober se… A já se ptám, proč je nemáte? Protože doba je zlá? Potom se prosím vraťte o odstavec výš. Všichni máme volbu. Všichni do jednoho, bez ohledu na to, v jaké situaci se zrovna nacházíme. Ono totiž nezáleží na tom, jaká ta situace je, ale jak na ni reagujeme.

Tak vám držím palce, pokud jdete do té změny. Věřte mi, když se na tu cestu vydáte, uvidíte to, co jste dřív neviděli a svým příkladem můžete inspirovat další a další lidi a ti budou zase inspirovat jiné… je to taková lavina, která je fakt boží. Jděte do toho a žijte svůj život. Vašim úkolem není to tady jen nějak přetrpět, ale užít si to.

Vaše