Asi jsem Gumídek. Cítím se, jako bych vypila hopsinkovou šťávu a skáču si na střechy domů. Je to skvělé. Skočím dolů, nic se mi nestane. Znovu se odrazím a šup na další střechu. Chvíli si tam pobudu, podívám se po okolí, jak tam je a zase skáču dolů… Najednou uvidím jednu, ale opravdu překrásnou, střechu. Vyskočím na ni a říkám si: „Ty jo,...
Jo meditace… to je takové to jak na sebe navlečeš oranžové prostěradlo, mezi oči si namaluješ červený puntík, hodíš se do tureckého sedu, zavřeš oči a mrčíš nějaké ooooooohhhmmm, že jo? To není vůbec nic pro mě, já se totiž neumím uklidnit, jsem neustále v pohybu a jistě by mě to ani nebavilo… nuda… a proč to taky dělat? Není to zbytečně...
Známe se poměrně dlouho. Sem tam jsme se někde potkaly, prohodily pár slov, ale tím to zase haslo. No ale jak už tomu tak bývá, naše cesty se tak nějak sešly, až jsme jednoho dne skončily v místní pizzerii na kávičce… A já se nestačila divit, co že to ta Léňa vlastně dělá… Stala se z ní koučka osobního...
Lenka Uhrová