Žijeme opravdu svobodně?

Tak schválně, co si představujete pod pojmem „svoboda“? Je to něco, co můžeme mít všichni – pokud tedy zrovna nesedíme za katrem 😉. Je to něco, co nám dovoluje dělat to, co se nám zlíbí – samozřejmě nezaměňuji s anarchií… Je to něco, co nás v ničem neomezuje… Je to něco, co nám dává křídla a netušené možnosti…

Ovšem já mám ještě v hlavě uloženo to, co říkávala babička Alžběta v seriálu Vyprávěj, který mám moc ráda a kvůli kterému (jako jednomu z mála) jsem ochotná zapnout televizi… Babi Bětka říkávala „Svoboda je zejména odpovědnost!“. A to je svatá pravda. Bohužel, jak po revoluci dopadla naše republika, o tom se teď bavit nechci.

Osobní svoboda

Chci se spíše zaměřit na tu osobní svobodu, kterou může mít každý, ale málo kdo je schopný přijmout právě tu odpovědnost. Tak si to vezměme – jsme dospělí, máme práci, manžela či manželku, rodinu, nějaký volný čas se kterým nakládáme podle vlastního uvážení…

Máme však svobodu volby, jak budeme trávit svůj čas, chodíme-li do klasického zaměstnání? Nemáme. Je daná pracovní doba, kterou musíme dodržovat, takže pokud si řekneme, že chceme dopoledne zůstat s dítětem doma a naplno se mu věnovat, musíme žádat o volno v práci. Ne vždy nám ale může být vyhověno.

Proto své plány odkládáme a odkládáme, až najednou zjistíme, že je půl roku v tahu a dítě už má prázdniny. Tak si vezmeme alespoň týden nebo dva (když se zadaří) dovolenou a konečně si užíváme rodiny, abychom mohli dalšího půl roku pracovat na sny majitele firmy.

Nebo se může stát, že slíbíme, že přijdeme z práce dřív domů. Ale co, najednou se semele něco nepředvídaného a musíme zůstat ještě o cosi déle než obvykle. Přijdeme domů podráždění, unavení a z rodiny máme tak akorát víte co…

Nedávno jsem viděla na facebooku velice dojemné video… Ve zkratce se jednalo o to, že máma přišla domů z práce unavená a nevrlá a její asi pětileté dítko za ní přiběhlo a ptalo se, kolik si vydělá v práci za hodinu. Ta mu velmi nepříjemně odsekla, páč netušila, proč ho to může zajímat, že 150,- Kč. Dítě posmutnělo a zeptalo se matky, zda mu může půjčit 70,- Kč. To ji dopálilo ještě víc a poslala ho spát. Pak se jí to rozleželo a přišla za synkem mu dát těch 70,- korun. Když viděla že má ještě nějaké peníze v pokladničce, zase se naštvala a nechápala na co chce vlastně půjčit. No a klučina jí to velice rychle vysvětlil. S matčinými penězi měl dohromady 300,- Kč a dával jí je se slovy, jestli by mohla přijít zítra o dvě hodiny dřív domů, když jí to zaplatí…

Co byste řekli? No jasněěěě, bulela jsem jako želva zase… Vždyť to je strašně smutné, když vidíte ty upřímné dětské oči, které vás tolik milují, chtějí s vámi trávit čas a vy musíte trčet v práci, která vás mnohdy ani nebaví. Čas utíká strašně rychle, jednou přijde doba, kdy ta malá roztomilá ratolest vyroste a bude ráda, když nás neuvidí 😉. Tak proč jím plýtvat?

Vydělávání peněz

Jasně, peníze se vydělávat musí, ty krásné dětské oči nám je nevyčarují, ale tady bych se vrátila k té svobodě a odpovědnosti. Každý z nás má svobodu si vybrat způsob, jakým peníze vydělá. Jenže ne každý chce být za svou náplň práce odpovědný. Je jednodušší být zaměstnancem a v případě potřeby házet zodpovědnost na zaměstnavatele.

„No jooo, já bych i přišla dřív domů z práce, ale šéf nařídil přesčas“, nebo „Ano, já si chtěla vzít dovolenou, ale bohužel to teď u nás ve firmě nejde“, či snad „Mohli jsme jet o víkendu na výlet, ale já musím jít dělat i v sobotu, vedoucí říkal“… A v závěru to dopadne tak, že na výlet stejně nepojedete, protože na něj vlastně nemáte peníze, jelikož vám podnik dal malou výplatu. Tak se ptám – vidíte v zaměstnání nějakou svobodu?

Kdežto při podnikání si můžeme svůj čas i finance režírovat tak, jak potřebujeme a pokud zůstáváme pracovat déle, nebo máme malou výplatu, kdo je za to odpovědný? Ano, správně, jen a jen my. Je také velký rozdíl, jestli podnikáme na klasickou živnost, nebo třeba jako freelancer nebo v MLM – tyto rozdíly popisuji v článku Kouzlo podnikání, tak se o tom nebudu teď rozepisovat. Nic to však nemění na tom, že podnikatelé mají určitou svobodu v tom, jak s časem naloží.

Většina lidí však raději nechá odpovědnost za svůj čas na zaměstnavateli. Potom doma potomkovi, kterého vidí dvě hodiny denně řekne – víš, já bych s tebou i trávil více času, ale nemůžu, protože musím chodit do práce a vydělávat peníze.

Abyste mě špatně nepochopili, opravdu nechci, aby to vyznělo tak, že jsem na lidi, kteří chodí do zaměstnání naštvaná, že se nevěnují své rodině, že nejsou schopni se odhodlat a jít svou cestou, která vede ke svobodě… Nepřísluší mi někoho soudit. To vůbec! Já jsem přesvědčená, že každý člověk dělá to, co v daný moment považuje za nejlepší. A ne každý vůbec dospěje k tomu, že se odhodlá svůj život od základu změnit. Ale to je v pořádku. Svět potřebuje i zaměstnance, jen osobně neznám moc lidí, které by jejich zaměstnání bavilo, naplňovalo je a byli v něm spokojeni.

Pro ty, kteří chtějí vzít život do vlastních rukou

Tento článek píšu pro vás, kteří máte chuť změnit svůj život a chcete být pánem svého času. Pro vás, kteří sbíráte odvahu k takovému kroku. Pro vás, kterým je líto, že vám čas utíká mezi prsty, zatímco sedíte v práci a vaše děti čekají v družině, až si je konečně vyzvednete…

No jo, já na tato moudra přišla taky až na mateřské dovolené 😉. Je to pro mě obrovský životní zlom, díky kterému si uvědomuji věci, o kterých jsem dříve neměla ani tušení. A taky nejlepší čas začít řešit, co bude následovat až tato „dovolenka“ skončí. Chci se vrátit do zaměstnání, nebo se přestanu bát a raději vezmu svůj život do vlastních rukou? Já mám jasno, nechci dopadnout jako ta přepracovaná máma z příběhu.

Znám cestu, jak dojít ke svobodě. Chcete-li se ke mně připojit, nebo potřebujete povzbudit, ztotožňujete-li se s mými názory a myšlenkami, nebojte se na mě obrátit. Kontakt na mě najdete na tomto odkaze. Jsem tady pro vás a velmi ráda vám pomůžu na vaší vlastní cestě za svobodným životem.

Vaše Lenka